Březen 2016

Neptunie [nečteme neptuný!]

14. března 2016 v 16:22 | neptunie
Když jsem byla menší, ráda jsem si představovala, že jsem obyvatelkou některé z cizích planet. Někdy jsem si vymýšlela vlastní, jindy jsem prostě a jednoduše zakotvila na jedné z těch existujících. Úplně nejraději jsem trávila čas na Neptunu, který mne odjakživa kdovíproč fascinuje snad nejvíce.
Na mimozemšťanku si už nějaký ten pátek dávno nehraji (a když už, alespoň to neříkám nahlas), avšak záliba v planetách mi zůstala. Když jsem si zakládala svůj současný blog, nebylo proto příliš těžké vymyslet jeho název. Něco planetového bylo jasná volba.
A tak vznikla neptunie. Svoji přezdívku úmyslně píši s malým enkem na začátku, vlastně ani nevím proč; dále jsem si pohrávala s myšlenkou, že ji budu vyslovovat zangličtěně, tedy [neptuný]. To se mi ovšem příliš nehodilo do krámu, český jazyk je mi mnohem bližší než anglický a celkově mi tato podoba jména sedí tak nějak víc.

Říkala jsem si, že by nemuselo být tak úplně od věci čas od času dát dohromady nějaký ten čistě planetologický článek. Nejsem skrz astronomii žádný velký odborník, nicméně baví mne to a zajímá.
Ráda bych se proto zeptala, zda by to někoho zajímalo a mělo-li by psaní těchto článků vůbec cenu. Nedělám si iluze, že by odpovědělo převratné množství lidí, budu vděčná i za jednoho nebo dva čtenáře.
Myslím ale, že něco stvořím i pokud se nikdo neozve, mám vyloženě chuť na toto téma něco stvořit. A vzhledem k počtu lidí čtoucích můj blog se jedná vlastně spíše o řečnickou otázku.

Nakousla jsem i tak trochu téma Já - Já, neptunie -, ráda bych prohodila totiž i pár slov o svojí osobě. Snad tento silně egoismem zavánějící text nikoho nepohorší.
Nebudu to psát tak, jak nás to učili na základní škole, tedy nejprve co nejuspořádanější popis vzhledu a následně povahy. Tak to snad ani neumím...

Z hlediska MBTI jsem INFP, ze kterého se v dobré společnosti stává ENFP. Jsem od přírody melancholik, většinu času promlčím, ale běda tomu, kdo se opováží ublížit lidem, které mám ráda.
Miluji těstoviny na jakýkoli způsob, jím je minimálně jednou za týden (nedávno jsem četla, že se obvykle servírují ve třikrát větším množství, než je zdravé - zajímalo by mě, co by autor tohoto výroku řekl na mé porce).
Přidejte mi k tomu občasnou porci svíčkové se šesti a tuny spolykaných čokolád a... hodně, hodně, hodně zeleniny. Po té se mohu utlouct. Pak budu milovat i vás.

Téměř stejně tolik mám ráda knihy, zbožňuji šustění a vůni jejich stránek. S tím tak trochu souvisí i má úchylka na všelijaké papírnické a kancelářské potřeby. Papírnictvím vydržím brouzdat celé hodiny a jednom kuse si kupuji další a další sešity a tužky, které nepoužiju ani jednou za život. Holt každý má nějaký zlozvyk.:)

Jestli něco vyloženě nenávidím, je to ranní vstávání. Takovou věc musel vymyslet fakt nějakej velkej sadista.

A neumím se dobře popsat prostě.

(Ne)bloguju

10. března 2016 v 18:14 | neptunie
Už pár let trávím denně spousty času pročítáním nejrůznějších článků na blog.cz či jiných serverech. Některé mne zaujmou, jiné mi svým obsahem nic moc neříkají, s dalšími souhlasím nebo naopak ne... K málokterému z nich však něco malého podotknu. Jistě, někdy text jeho autorovi zkritizuji, někdy přihodím souhlasný komentář. Řekla bych, že na články reaguji i celkem často, ale v poměru s tím, co přečtu a beze slov opustím, je to pouhých pár kapek v moři.
Samozřejmě, najdou se články, ke kterým co dodat prostě není (možná něco jako "Hm", či "Moc pěkné", ovšem přinesl by někomu něco takovýhle komentář?). Ale pak tu jsou takové, k nimž toho mám co dodat víc než dost. Přesto to však ve většině případů neudělám. Když o tom tak přemýšlím, vlastně ani nevím proč. Nevím, jaká neviditelná síla mi tak často brání zveřejnit to, co sesmolím v komentářovém okně, nebo to dokonce vůbec sepsat.
Je to snad strach, že se ztrapním, že se mi někdo bude smát, kterým tak trochu trpím i v reálném světě? Možná.

Každopádně tu tak trochu bloguju nebloguju, jak se mi zrovna líbí. Stejná síla mi totiž často brání i zveřejnit již zhotovený článek (vlastně jsem celkem zvědavá, jestli i tento vůbec kdy spatří světlo světa). A to mě i celkem mrzí - jednak by tu byla šance si komentováním cizích blogů zvyšovat komentovanost toho vlastního, jednak mnohdy opravdu toužím se vyjádřit. Jenže to prostě nejde.
Neříkám, že je to tak vždy. To zdaleka ne. Občas s chutí komentář napíšu a se stejnou chutí jej vypustím na blog. Hned poté, co jej třikrát po sobě zkontroluji. A pak se občas zděsím, co jsem to zase vyplodila za hovadinu.

Většina mých oblíbených blogerů vlastně (schválně, kolikrát jsem už tohle slovo dnes použila?) vůbec netuší, že mají ve mně věrnou čtenářku, ti další pak ani nevědí o mé existenci. (Mohla bych teď jmenovat desítky blogů, které ráda navštěvuji, ale ani to raději neudělám. Co kdyby sem některý z autorů náhodou zabloudil? Co by mi na to řekl?)

MBTI

6. března 2016 v 19:06 | neptunie
Včera večer jsem narazila na zajímavý osobnostní test rozdělující lidstvo do šestnácti skupin podle toho, zda u převažuje introvetismus (I) či extrovertismus (E), zda získávají informace spíše dle smyslů (S) nebo dle intuice (N), zda preferují myšlení (T) nebo cítění (F) a do čtvrtice podle toho, jestli u nich převažuje usuzování (J) nad vnímáním (P) nebo je tomu přesně naopak.
Každou z těchto vlastností značí jedno písmeno (viz závorky), takže vám po vyplnění testu vyjede čtyřpísmenný kód, kterých je, logicky, celkem šestnáct: INFP, INFJ, INTJ, INTP, ISFP, ISFJ, ISTJ, ISPJ, ESFP, ENFP, ENTJ, ENTP, ESFP, ESFJ, ESTJ, ESPJ.
Krom jednoho z těchto kódů získáte také mimo jiné popis osobnostního typu, kterým byste měli být - mně kupříkladu vyšlo INFP a během čtení mi připadalo, že ta stránka popisuje mne samotnou, ne libovolného člověka spadající do kategorie INFP (= 'snílek'; každý z typů má podobné označení. Např. ESFP je 'bavič' apod.). A když jsem k vyzkoušení tohoto testu ponoukla i pár svých přátel, kterým samozřejmě vycházely jiné kódy, i oni se ve svých popisech více či méně viděli (většinou tedy spíš více, jen jedna moje kamarádka si nebyla jistá, u té však prý téměř nikdy nebyly jednoznačné ani její odpovědi).

Nevím jak vám, ale mně to přijde rozhodně velmi zajímavé - Myers-Briggs Type Indicator vznikl v období druhé světové války a jeho autorky se rozhodně strefily.
Hodlám si o tom rozhodně zjistit co nejvíce, pokud objevím něco, co mne ohledně MBTI zaujme, jistě dám vědět. Nyní bych se však ráda zeptala, který z osobnostních typů jste vy... což mi připomíná, že jsem sem rovnou chtěla hodit odkaz na stránky testosobnosti.zarohem.cz, kde jsem se testovala já. Tedy, podobných testů jsem zkoušela více, tento mi však přišel zdaleka nejspolehlivější.
(Mimochodem, charakteristiky jednotlivých typů se dají snadno vyhledat na Wikipedii. Takže pokud by někoho náhodou zajímalo, co že jsem to já - nebo kdokoli jiný - vlastně zač, není problém.)