Neptunie [nečteme neptuný!]

14. března 2016 v 16:22 | neptunie
Když jsem byla menší, ráda jsem si představovala, že jsem obyvatelkou některé z cizích planet. Někdy jsem si vymýšlela vlastní, jindy jsem prostě a jednoduše zakotvila na jedné z těch existujících. Úplně nejraději jsem trávila čas na Neptunu, který mne odjakživa kdovíproč fascinuje snad nejvíce.
Na mimozemšťanku si už nějaký ten pátek dávno nehraji (a když už, alespoň to neříkám nahlas), avšak záliba v planetách mi zůstala. Když jsem si zakládala svůj současný blog, nebylo proto příliš těžké vymyslet jeho název. Něco planetového bylo jasná volba.
A tak vznikla neptunie. Svoji přezdívku úmyslně píši s malým enkem na začátku, vlastně ani nevím proč; dále jsem si pohrávala s myšlenkou, že ji budu vyslovovat zangličtěně, tedy [neptuný]. To se mi ovšem příliš nehodilo do krámu, český jazyk je mi mnohem bližší než anglický a celkově mi tato podoba jména sedí tak nějak víc.

Říkala jsem si, že by nemuselo být tak úplně od věci čas od času dát dohromady nějaký ten čistě planetologický článek. Nejsem skrz astronomii žádný velký odborník, nicméně baví mne to a zajímá.
Ráda bych se proto zeptala, zda by to někoho zajímalo a mělo-li by psaní těchto článků vůbec cenu. Nedělám si iluze, že by odpovědělo převratné množství lidí, budu vděčná i za jednoho nebo dva čtenáře.
Myslím ale, že něco stvořím i pokud se nikdo neozve, mám vyloženě chuť na toto téma něco stvořit. A vzhledem k počtu lidí čtoucích můj blog se jedná vlastně spíše o řečnickou otázku.

Nakousla jsem i tak trochu téma Já - Já, neptunie -, ráda bych prohodila totiž i pár slov o svojí osobě. Snad tento silně egoismem zavánějící text nikoho nepohorší.
Nebudu to psát tak, jak nás to učili na základní škole, tedy nejprve co nejuspořádanější popis vzhledu a následně povahy. Tak to snad ani neumím...

Z hlediska MBTI jsem INFP, ze kterého se v dobré společnosti stává ENFP. Jsem od přírody melancholik, většinu času promlčím, ale běda tomu, kdo se opováží ublížit lidem, které mám ráda.
Miluji těstoviny na jakýkoli způsob, jím je minimálně jednou za týden (nedávno jsem četla, že se obvykle servírují ve třikrát větším množství, než je zdravé - zajímalo by mě, co by autor tohoto výroku řekl na mé porce).
Přidejte mi k tomu občasnou porci svíčkové se šesti a tuny spolykaných čokolád a... hodně, hodně, hodně zeleniny. Po té se mohu utlouct. Pak budu milovat i vás.

Téměř stejně tolik mám ráda knihy, zbožňuji šustění a vůni jejich stránek. S tím tak trochu souvisí i má úchylka na všelijaké papírnické a kancelářské potřeby. Papírnictvím vydržím brouzdat celé hodiny a jednom kuse si kupuji další a další sešity a tužky, které nepoužiju ani jednou za život. Holt každý má nějaký zlozvyk.:)

Jestli něco vyloženě nenávidím, je to ranní vstávání. Takovou věc musel vymyslet fakt nějakej velkej sadista.

A neumím se dobře popsat prostě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama